Ochrana

Ohrožení

Je všeobecně známo, že v dnešní době na většinu živočišných i rostliných druhů tak či onak působí činnost člověka. U mnoha z nich tento zpravidla negativní vliv má za následek až ohrožení vyhynutí a ani želvy nejsou výjimkou. Pouze omezený počet druhů (např. mořské želvy) je i v dnešní době přímo ohrožen cíleným odchytem a zabíjením. Třebaže želvy zpravidla neposkytují člověku nic "užitečného" a "nepostradatelného", ohrožují je změny životního prostředí, mizení vhodných podmínek pro rozmnožování a v některých případech i odchyt pro zálibu chovatelů. Co z toho pro chovatele vyplívá si povíme v této kapitole.
Vzhledem ke skutečnosti, že s výjimkou ozdobných amerických želv, převážná většina zvířat nabízených v obchodech pochází z odchytu ve volné přírodě, jejich nákupem na sebe vlastně přebíráme i část odpovědnosti za další existenci daného druhu. Měli bychom také vědět, že mnohé želvy jsou předmětem zákonné ochrany a jejich nelegálním držením se můžeme dopustit i trestného činu!
Již od roku 1973 existuje úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, známá pod zkratkou CITES nebo i podle místa přijetí jako Washingtonská konvence. Podle této dohody podléhají vybrané druhy živočichů a rostlin zvláštním předpisům, jejichž hlavním cílem je omezit jejich využívání pro obchodní účely. Konvence se proto vztahuje nejen na živá zvířata, ale i na mrtvé exempláře a výrobky z jejich těl (např. výrbky z želvoviny a jejich masa). Pro chovatele je důležité, že jakýkoliv transport zvířat mezi jednotlivými signatářskými zeměmi musí být dokladován povolením vystaveným v zemi původu (tzv. CITES permit), stejně jako i veškeré další změny majitele musejí být provázeny předáním potvrzení o legálním nabytí daného exempláře. Předmětem regulace je v současné době přes 200 druhů živočichů a více než
30 000 druhů rostlin. Podle stupně ohrožení jsou rozděleny do tří kategorií, známých jako přílohy CITES.

1. kategorie zahrnuje druhy kriticky ohrožené, s nimiž je meziárodní obchod prakticky zakázaný (zahrnuje např. všechny druhy mořských želv).

2. kategorie upravuje obchod s druhy, jejichž situace sice není kritická, ale nepřiměřený lov nebo ničení lokalit by mohly tento stav významně zhoršit (což je problematika např. suchozemských želv rodu Testudo).
Pro druhy komerčně využívané jsou stanovovány kvóty jejich odchytu či lovu.

3. kategorie umožňuje reagovat na místní potřeby ochrany přírody a reguluje vývoz ze zemí, kde je daný druh ohrožený, i když celkově je druh jako takový prozatím mimo bezprostřední nebezpečí.

Mezi nejvzácnější, nejohroženější a nejnedostupnější želvy patří
miniaturní suchozemské želvy z jižní Afriky - Homopus signatus.

Zastoupení želv v seznamech ukazuje tabulka. Zařazení jednotlivých druhů neznamená tedy absolutní zákaz jejich chovu, ale nutnost dokladovat u každého exempláře jeho původ a legální způsob nabytí. Seznamy se každé dva roky doplňují a aktualizují podle toho, jak se mění situace daného druhu v přírodě.

Česká republika přistoupila k Washingtonské dohodě teprve v roce 1992 (jako její 114. smluvní stát). V roce 1997 byl přijat i příslušný zákon č. 16/97 Sb. "O podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatření k ochraně těchto druhů", upravující podmínky pro uplatňování dohody na území ČR. Od 1.9.1997 nabyla účinnosti i prováděcí vyhláška ukládající povinnost registrace chovaných zvířat. Péčí o dodržování podmínek CITES je pověřeno Ministerstvo životního prostředí (MŽP), které vydává příslušná povolení.

Třebaže v současné době se na území ČR vyskytuje řada exemplářů, které sem byly dovezeny před přistoupením republiky k dohodě, mělo by i v tomto případě být při jejich prodeji k dispozici potvrzení o registraci na MŽP, respektive na referátech ochrany přírody okresních úřadů. Chovatel, který se tedy rozhodne zakoupit živočicha, na nějž se nějakým způsobem vztahují opatření CITES, by měl vždy po prodávajícím požadovat příslušné doklady o legálnosti nabytí zvířete.